Budoucnost rozhodčích je v nových přístupech a změně myšlení, ne v držení se praktik z minulosti, říká kandidát na post člena Exekutivy Jiří Opava
Představování kandidátů do předčasných voleb, ze kterých by v sobotu mělo vzejít nové vedení Českého svazu házené pomalu končí. Skupinu lidí, kteří chtěli být prostřednictví Házet nás baví představeni uzavírá rozhovor s mezinárodním rozhodčím, lektorem a delegátem EHF plážové házené, kandidátem na post člena Exekutivy s odpovědností za rozhodčí panem Jiřím Opavou.
Jirko, kdy a proč jsi se rozhodl kandidovat v předčasných volbách?
S myšlenkou v budoucnu kandidovat na post předsedy rozhodčích jsem si pohrával již dávno, plánoval jsem to ale nejdříve tak za dva možná za šest let. Předčasné volby a rozhodnutí mého kolegy postupně omezit a ukončit jeho účinkování na vrcholné scéně mne přimělo tuto svou myšlenku začít řešit dříve, a proč ne tedy hned teď. Definitivní rozhodnutí padlo koncem listopadu minulého roku, kdy jsme byli na utkání Ligy mistrů ve Skopje a řešili jsme naši budoucnost na vrcholové scéně. Shodou okolností jsme měli možnost naši situaci probrat i se šéfem rozhodčích v EHF, který byl ve Skopje přítomen.
S myšlenkou si pohráváš půl roku, ale kandidaturu jsi oznámil jako jeden z posledních uchazečů. Proč? Nebál ses, že už tě žádná krajská Konference nenominuje do té celostátní?
Myšlenka je jedna věc, ale kdo mě zná tak ví, že se bezhlavě nevrhám do věcí, které nemám dobře promyšlené. Řekněme, že jsem svým způsobem i vyčkával, jak se bude situace vyvíjet a také jsem zvažovat pro a proti směrem k mému dalšímu působení v házenkářském hnutí.
Kandidaturu jsem nakonec podal až v okamžiku, kdy jsem měl dostatek impulzů k tomu, abych si byl jistý, že je to správné. Ty impulzy jsou nejen osobní směrem k nějaké seberealizaci v našem hnutí a prosazení mých vizí, ale velkou roli mezi nimi hraje i důvěra od jiných lidí a osob, které jsou ochotny mi v kandidatuře, a poté v práci pro naše rozhodčí pomáhat.
Mluvíš o vizích, jaké jsou tedy hlavní témata tvé kandidatury?
Při svých prezentacích v krajích jsem je rozdělil do pěti, resp. šesti okruhů. Teď ale není takový prostor na vysvětlení, takže bych to shrnul do dvou oblastí.
První oblastí jsou témata, která by měli mít v dnešní době všichni kandidáti společné – je to jednoznačně rozvoj mladých a nových rozhodčích, zlepšení komunikace s krajskými komisemi a zlepšení vzdělávacího systému napříč hnutím, tj. společné vzdělávání v oblasti pravidel rozhodčích s delegáty a propojení tohoto vzdělávání s trenéry, popřípadě s dalšími zájemci z klubů.
A ta druhá oblast?
Tou je to, co mám v plánu navíc nad společná témata. Je to detailní zaměření se na konkrétní problémy a celková modernizace přístupu k rozhodčím, ale i pohled na ně. Pro příklad bych uvedl třeba vzdělávání rozhodčích a zavedení kreditního systému rozprostřeného do celého roku.
Požadavkům doby ani logice neodpovídá současné koncentrování se na jeden, či dva semináře za rok, z nichž se navíc ten hlavní koná v červnu, tedy na konci sezony místo toho, aby byl před sezonou a sloužil jako příprava na ni.
Rozpracovaný máme také systém individuálního přístupu k testování rozhodčích tak, aby měli motivaci se zlepšovat k cílům šitým jim na tělo.
Zásadním tématem je pro mě také zapojení rozhodčích první skupiny do výchovy mladých kolegů, což souvisí s dalším velkým úkolem, a to s udržením a zaktivováním skupiny uměle nabraných nových rozhodčích, kteří se často stali rozhodčími jen proto, aby kluby neplatili pokuty. Z mého pohledu si sankcionování klubů za povinnost mít rozhodčí také zaslouží velikou revizi, protože se ukázalo jako nedomyšlené. Vzniká tu „černý“ trh s příslušností rozhodčích ke klubům, kluby mají problémy s vyúčtováním sankcí v rámci veřejných financí apod. Odpovědnost za hledání rozhodčích se přesunula pouze na kluby, a to navíc pod hrozbou sankce. Nechci být populistou a tvrdit zde, že budu chtít zrušit všechny sankce, ale obecně se budu snažit omezit sankcionování subjektů pod vlivem komise rozhodčích a nahradit ho pozitivním motivováním, stejně tak jako rozprostřít povinnost s vyhledáváním nových rozhodčích mezi kluby, kraje a svaz.
Bezesporu hodně potřebné změny v organizaci a práci pro rozhodčí budou náročné na čas a stejně tak na konzultaci s dalšími lidmi. Teď přímo narážím na kolegy, které si zvolíš jako své spolupracovníky v komisi rozhodčích…
Tím, že jsem naskočil do voleb celkem pozdě, a navíc nikdo neví, co případně zvolený kandidát bude mít nakonec ještě na starosti (ve hře je myšlenka spojení rozhodčích a soutěží), je těžké mít už teď sestavený pevný tým.
Abych si v případě mého zvolení zachoval určitou flexibilitu a mohl ho adekvátně doplnit, mohu teď říci, že pracujeme a rozvíjíme myšlenky ve čtyřčlenné skupině lidí, která si je názorově a věkově blízko a která, přes svůj relativně stále mladý věk, disponuje zkušenostmi z působení na EHF a IHF scéně ať už jako rozhodčí, delegát anebo hráč nejvyšší soutěže. Ti, co mne znají ví, že nemám problém přijmout názor druhého a uznat, že je lepší. Na tomto principu pracujeme již teď a do budoucna to určitě nehodlám měnit – komise rozhodčích nebude vládou jednoho muže, jako tomu bylo v posledních letech.
Prozradíš nám tedy i konkrétní jména?
Omlouvám se, ale jména si prozatím nechám pro sebe. Vysvětlení je jednoduché. Tak jako věřím „svým“ lidem a oni mně, tak z vlastní zkušenosti NEVĚŘÍM současnému vedení a komisi rozhodčích. Nechtěl bych, aby za situace, že náhodou volby ztroskotají a zůstane u moci stávající vedení, budy tito lidé trestáni a perzekuováni za to, že mi pomáhali. Asi je víceméně známo, co se stalo v prosinci loňského roku, tedy přesněji týden po tom, co jsem přestal tajit své úvahy o možné kandidatuře na post šéfa rozhodčích, a nechci, aby se to opakovalo.
Nakousl jsi téma zastavení tvé činnosti rozhodčího. Zdůvodnění tvé stopky bylo, že jako rozhodčí působíš ve volené funkci místopředsedy OKK?
Já bych se u toho opravdu nechtěl moc zastavovat. Je to další poučení pro mne, s jakými lidmi se mohu setkávat a na druhou stranu i poučení v tom smyslu, že mít volné víkendy není úplně k zahození a ocení to hlavně rodina.
Mám-li ale v rychlosti odpovědět na tvou otázku tak ano, takové zdůvodnění skutečně na počátku bylo a později přibyla i další podobně úsměvná. Zhruba týden poté, co se stávající šéf rozhodčích pan Vangelis Simu dozvěděl o tom, že bych mu chtěl konkurovat na postu šéfa rozhodčích mu začalo veřejně vadit, že jsem místopředsedou Kontrolní a odvolací komise. Do té doby mu mé působení v OKK téměř dva roky nevadilo. Záminkou se mu stala komunikace mezi OKK, ve které jsem zastupoval OKK a tehdy odstupujícím prezidentem Bendlem, kdy jsme urgovali vyúčtování akce na Štvanici a zadání forenzního auditu.
Zde bych chtěl aby jasně zasnělo, že společný výkon funkce rozhodčího a člena OKK není naší legislativou nijak omezen, naopak se ale neslučuje funkce v exekutivě a v OKK, proto by měla ta má v OKK případným zvolením do exekutivy zaniknout. Pro vyloučení všech pochybností bych se této funkce okamžitě po zvolení veřejným prohlášením vzdal.
Hodně propírané téma současného vedení. Jaký máš názor na případnou spolupráci s lidmi, kteří opět kandidují na posty ve vedení svazu?
To je téma, které teď plní nejen stránky HNB, ale i dalších serverů. Myslím si, že to házenkáře už začíná spíše otravovat. Já doufám, že se vše vyřeší v sobotu na konferenci, ale mám upřímně strach, že jsou v současném vedení stále někteří, kterým nedochází jejich pochybení, a právě ti budou chtít mimořádné volby nějakým způsobem narušit nebo docílit jejich anulace, aby pak měli i nadále možnost zůstat u moci.
Některé lidi tam znám lépe některé méně a vím, že někteří tam chtěli opravdu uplatnit své házenkářské znalosti a neuvědomili si, že pozice v exekutivě je i o odpovědnosti za hnutí jako celek. Po bitvě je každý generálem, a tak možná dokážu u některých onu ekonomickou nebo legislativní neznalost i pochopit. Co je ale podle mne neodpustitelné, to je selhání těch lidí z vedení, kteří ekonomické a legislativní znalost měli – tam totiž nejde jen o osobní pochybení, ale i profesní, a to ať už jde o ekonoma pana Bendla anebo právníky paní Šrámkovou a pana Dudu.
To je tedy odpověď na tvou otázku, i když samozřejmě vím, že pan Bendl už nekandiduje, a i pan Duda svou kandidaturu před pár dny stáhl. Já osobně doufám, že to udělal díky nějaké své sebereflexi.
Na konferenci bude určitě živo, jaký očekáváš průběh?
Protože nechci pokračovat v tom pesimistickém tónu, tak doufám, že ač bude spousta témat k řešení a určitě vzplanou i vášně, tak nakonec proběhne konstruktivní diskuze a že se samotné volby nakonec řádně uskuteční. Je už hodně potřeba, aby konečně začaly fungovat všechny složky našeho hnutí tak, jak mají. Vím, zní to jako fráze a doufali jsme v to již v několika posledních volbách, tak věřme tomu, že to teď konečně vyjde. Kvalitních lidí je na kandidátkách dost.
Jsi připravený na to, že pokud bys byl zvolen, dostaneš se do pozice, kde se nezavděčíš všem?
Na tuto pozici jsem zvyklý ze svého působení jako rozhodčí, i když samozřejmě zde by to bylo trochu jiné. Základ je pro mne v komunikaci. Na hřišti je to někdy obtížné, protože se tam vše odehrává rychle a na tu pravou komunikaci tam není moc času. U stolu ale ten čas bude vždy. Pokud se lidé oprostí od myšlení typu „ten mi před pěti lety nepískl kroky, s tím se nemá cenu bavit“ tak věřím, že najdeme nakonec řešení přijatelné, když ne pro všechny, tak pro většinu. Malicherné spory je potřeba hodit za hlavu. Rád říkám věci na narovinu a očekávám to i od ostatních.
Čím dalším můžeš mimo svých mezinárodních zkušeností na poli rozhodčího přispět české házené?
Mimo to, že jsem vystudovaný ekonom působící teď jako hlavní ekonom skupiny firem, navíc s více jak desetiletou praxí v německém koncernu, kde rozhodně nešlo vyúčtovávat akci za 8 milionů na pět řádků, je to jednoznačně oblast plážové házené. Od roku 2005 se v ní pohybuji na mezinárodním poli, nejprve jako rozhodčí a teď jako delegát a lektor EHF. Vedl jsem například školení beach rozhodčích Švédské nebo Britské federace, účastnil jsem se mistrovství světa a několika mistrovství Evropy a mám přímé a přátelské kontakty víceméně na celou komisi plážové házené EHF a skupiny u IHF. Bohužel mi ale pořád chybí organizovanost tohoto za chvíli zřejmě již olympijského sportu u nás. Ujel nám zde pořádně vlak a stále více ujíždí, proto vybudování střednědobé koncepce rozvoje plážové házené u nás od dětí po reprezentaci by bylo jednou z věcí, o kterou bych se chtěl mimo starost o rozhodčí pokusit.
Autor: Hana Kaczkowská/HNB
Foto: Robert Grim a osobní archiv Jiřího Opavy
Tento rozhovor sponzoruje:
