Jednou z mých hlavních priorit je podpora malých klubů, říká kandidát na prezidenta Jan Schneider
Již zítra se rozhodne o novém vedení Českého svazu házené. Na zástupcích klubů teď leží tíha správného rozhodnutí: Ilona Hapková, Ondřej Zdráhala nebo Jan Schneider? Abychom jim toto rozhodování ulehčili rozeslali jsme v začátcích volebních kampaní kandidátům na lídra svazu otázky a čekali jsme, kdo se s nimi, jak vypořádá. Níže nabízíme myšlenky a vize kandidáta Jana Schnaidera.
Předseda Asociace ligových klubů házené. Z této pozice máte dlouhodobě přehled o tom, jak vztahy mezi vedením ČSH, asociací a samotnými kluby nejvyšší soutěže fungují. Netajil jste se kritikou vedení a zároveň je Vám z řad klubů nižších soutěží naznačováno, že Vás zajímá pouze vrchol pomyslného ledovce. Jaký je tedy důvod Vaší kandidatury na prezidenta?
Vedení ČSH jsem kritizoval především v minulém období, za prezidenta Bendla. Tam to bylo opravdu špatné. A bohužel se část tehdejších průšvihů dosud nevysvětlila, ať už to byl Handball Day na Štvanici nebo vyvedení marketingových práv mimo společnost CS Handball. Po volbách v roce 2018 jsem si sliboval konečně zlepšení, v přístupu k extraligovým klubům jsme se však posunuli jen velmi málo. V poslední době jsem navíc cítil, že buď musím začít opět bojovat proti nečinnosti nebo se sám pokusit věci změnit. Zvolil jsem druhou cestu. Kritizovat je někdy lehké, je tak teď asi fér sám ukázat, co umím. Vzhledem k tomu, že pocházím z prostředí malého klubu a víceméně celý svůj házenkářský život jsem v malém klubu prožil, jsou obavy o nějaké moje vyhranění se směrem k vrcholovému sportu liché. Já naše hnutí vnímám jako rodinu a v ní mají stejné místo všichni.
Určitě se shodneme na tom, že ČSH potřebuje ve svém vedení silného leadera, který bude mít všeobecný rozhled, dokáže lidem naslouchat, diskutovat s nimi, ale také rozhodovat a stát si pevně za svým názorem, který bude muset umět hlavně obhájit. V čem se právě Vy cítíte silný?
Ano, takto to vnímám i já. Ještě bych asi dodal jednu vlastnost, musí být tak trochu vizionář. Česká házená má hodně co dohánět, klasickou cestou to nepůjde. Budeme muset být hodně kreativní. Já mám poměrně vydatné zkušenosti ze samosprávy. Byl jsem šest let ve vedení skoro desetitisícového města s rozpočtem dvě stě padesát milionů. K tomu jsem působil na odboru sportu ministerstva školství a připomínkoval dokumenty pro jednání vlády jako poradce premiéra. Myslím, že se poměrně důkladně orientuji ve sportovním prostředí, znám jeho vůdčí osobnosti i nebezpečná zákoutí. Správný lídr musí být také silný. Mohu Vám říct, že takových pomluv, lží a sprosťáren, které jsem se o sobě ve volební kampani dozvěděl, to jsem nezažil ani v reálné politice. Člověk však musí umět čelit i tomuto. Pokud chcete dělat dobrou práci, je jasné, že se najde vždy mnoho nepřátel, kteří se tím, co činíte, cítí přímo ohroženi. A tomu se musíte umět postavit.
Do voleb vstupujete jako leader, měl byste mít tedy jasnou představu o tom, jakým směrem se pod Vaším vedením bude ČSH v příštích letech ubírat. Představíte nám ve zkratce své vize?
Ve své prezentaci popisuji devět konkrétních oblastí, ve kterých navrhuji některá opatření. Všech těchto devět témat a možná i další však musí nejprve projít diskusí v rámci hnutí. Nechci realizovat něco, co nebudu mít probrané s členskou základnou. V zásadě to vše ale vždy směřuje do čtyř základních pilířů, které jsem si pro rozvoj házené stanovil. Těmi jsou image, základna, komunita a komunikace. Házená je náš životní styl, a tak ji musíme prezentovat. Aby se ovšem stala životním stylem také pro fanoušky a partnery, musíme neskutečně zabrat v její propagaci, jako moderního a žádaného sportu. Komunikujme sportovní úspěchy házené a informujme srozumitelně o dění v naší komunitě, vytvářejme aktivity na podporu efektivní komunikace. Vnímejme také to, že široká členská základna je klíčem ke kvalitě. Musíme vytvořit v regionech takové podmínky, abychom usnadnili klubům náborovou činnost. Naše komunita musí fungovat, být jednou velkou rodinou. Musíme se mezi sebou naučit komunikovat. V tom vidím obrovskou rezervu. Poslední měsíce mně ukázaly, že atmosféra v hnutí není dobrá, často se pomlouváme, zastrašujeme se, snažíme se čerpat výhody jeden na úkor druhého, některé vlivové skupiny se snaží ovládnout celé hnutí. Takto nemůžeme za žádných okolností pokračovat. Bohužel jsem se potkal také s tím, že je lidé bojí veřejně vyjádřit svůj názor, protože se bojí pomsty. To je absolutně skandální.
Nezbytný je určitě i osobní cíl v této funkci. Jaký je ten Váš?
Dokončit celé volební období, to už se dlouho nikomu nepodařilo (smích). Ale vážně, házená na tom není ve srovnání s ostatními sporty vůbec dobře. To je bohužel realita. Můj cíl je vrátit ji opět na pomyslný trůn nejoblíbenějších a nejrespektovanějších sportů.
Všichni členové Exekutivy, tedy i prezident je statutárním orgánem ČSH, což mimo jiné znamená, že se svým osobním majetkem zavazujete k odpovědnosti za činnost a hospodaření svazu. Dalo by se tedy předpokládat, že kolem sebe musíte mít bezpodmínečně pouze lidi, kterým důvěřujete, ale …. Od roku 2013 nás čekají již čtvrté volby, ukázalo se, že ani sebelépe poskládaný tým zatím nedokázal zvládnout celé čtyřleté volební období a házenou posunout vpřed. Kde je podle Vás ten „zakopaný pes“, který dosud vždy rozvrátil vztahy v předešlých Exekutivách?
Jednoznačně v chybně nastaveném systému řízení svazu. Už z principu je přece špatně, aby člen exekutivy řídil současně komisi, tedy svůj poradní orgán. Radí pak tak sám sobě. Navíc velmi rychle začne vidět řízení svazu jaksi úzkoprofilově, jeho oblast mu odebírá veškerou energii a už nemá sílu řešit jinou agendu, zejména tu strategickou, týkající se celého hnutí. Pak často na svoji činnost rezignuje nebo se naopak snaží prolobovat podporu své záležitosti výměnou za podporu jiné. To je nesystémové a nelogické. Ve vedení svazu musí sedět lidé s přirozenou autoritou, profesním přesahem, analytickým a strategickým myšlením a odvahou věci měnit. Úkolem exekutivy není vymýšlet konkrétní programy například na podporu mládeže. Exekutiva musí určit směr, stanovit cíle, zadat úkoly, sledovat jejich naplňování a garantovat finanční krytí. Odborná stanoviska a konkrétní postupy, nechť tvoří odborné komise a pracovníci sekretariátu ČSH. Dobré svazové vedení také nesmí dopustit, aby zaměstnanci svazu a členové realizačních družstev reprezentací zasahovali do strategického řízení. To opravdu není jejich úkol. Kdo chce věci řídit, musí být také připraven nést odpovědnost. Pokřikovat z bezpečné vzdálenosti, jak se to má správně dělat, to dokáže každý.
Jak se chcete vyvarovat tomu, aby se něco podobného opět neopakovalo?
Po svém nástupu do čela svazu si zpracuji základní personální a procesní audit. Pak začnu pracovat na nastavení nové řídící struktury. Oslovím hnutí, vyberu z něho odborníky do poradních orgánů nebo chcete-li komisí. Hovořím v jednotném čísle, ale samozřejmě půjde o kolektivní práci celé exekutivy. Na svazu musí každý znát zcela jasně svoje pravomoci, povinnosti i konkrétní odpovědnost. Musí být nastaven systém kontroly práce, systém vyhodnocování rizik a podobně. Některé oblasti bude také nutné personálně posílit. A co je možná nejdůležitější, prezident a zřejmě i někteří další členové exekutivy budou muset svoji práci dělat na plný úvazek. Řídit svaz jako dobrovolník je holý nesmysl.
Představíte házenkářské komunitě tým, se kterým do těchto voleb vstupujete?
Nejsem zastáncem týmů. Neosvědčilo se to. Buď já a tito lidé nebo nikdo, to není dobrá cesta. Od začátku jsem tvrdil, že počkám, kdo se ke kandidatuře přihlásí a s tím se budu bavit a hledat shody v představách na vývoj hnutí. Někdo se v kampani proti mně, přímo nebo nepřímo vymezil, někdo byl ochoten komunikovat a hovořit o spolupráci. Těch druhých si velmi vážím. Na druhou stranu je pravda, že svoje klíčové spolupracovníky by si člověk vybrat měl. V tuto chvíli se opírám o dvě osoby, bez kterých by se mi asi pracovalo špatně. Těmi jsou Dan Novotný a Jirka Opava. Ty bych si do exekutivy opravdu přál.
Jednou z největších priorit pro házenou je komunikace a soudržnost uvnitř hnutí a zvýšení členské základny, od kterého se pak odvíjí i samotné financování. Jak konkrétně chcete tuto problematiku zvládnout?
Komunikace je základ. To vím naprosto jistě. Lidé v hnutí cítí, že nikoho nezajímají. A to se musí změnit. Vedení svazu se musí začít zajímat o to, co se v nižších patrech děje. Způsobů, jak zvednou členskou základnu je několik. Od nastavení bezplatné registrace minižáků, přes opravdovou podporu náborových akcí, až po vznik nových klubů. A to především tam, kde se už v minulosti házená hrála. Tedy tam, kde se dá předpokládat zvýšené povědomí o házené a otevřenější přístup regionálních partnerů a samospráv. Šel bych tedy primárně po této stopě.
Je naprosto jasné, že pandemie teď zamává ekonomikou celé země i světa. Ve financování ČSH ale nemůžeme spoléhat pouze na dotace, které nám budou přiděleny. Zapotřebí jsou hlavně partneři nejvyšších soutěží a reprezentačních týmů. Čím a jak chcete docílit toho, aby byla házená pro partnery zajímavým propojením?
Tak především nikdo z nás neví, co bude po tom, až pandemie odezní a život se začne vracet do normálu. A mám obavu, že na to nejsme vůbec připraveni. Alespoň tedy ze strany ČSH. To, že nemají nejvyšší soutěže stabilní strategické partnery, že je nemá reprezentace ani svaz samotný, to je velký problém. Společně s Danem Novotným to chceme prioritně řešit. A už jsme určité kroky podnikly. Je třeba navázat marketingová partnerství ve všech sférách hnutí, bavíme se v tuto chvíli o projektech ve vyšších jednotkách až nižších desítkách milionů korun. Tak snad budeme už brzy vědět, na čem jsme. Moc by to české házené pomohlo. Ale věřím, že to zvládneme. Navíc pro rok 2021 to zatím vypadá, že státní podpora sportu bude v případě házené dokonce ve třech hlavních dotačních programech asi o pět procent navýšena.
Pokud chceme držet krok se sportovním dění nejen v České republice je nutné mít i podporu či přímo zastoupení v subjektech jako je EHF, IHF, Český olympijský výbor, Národní sportovní agentura atd… Jak jste připraven/na řešit úkony a úkoly s tímto spojené?
Jestli se nemýlím, tak koncem dubna proběhnou v Lucemburku volby do orgánů EHF. To je z mého pohledu pro tuto chvíli mnohem důležitější organizace než federace světová. Musíme se začít sportovní diplomacii věnovat. Dobré vztahy v zahraničí jsou vždy důležité. Rád bych po zvolení nové exekutivy a jak to epidemická situace dovolí, uspořádal v Praze setkání zástupců národních svazů okolních zemí. Do té doby budeme muset komunikovat online.
Házená není jen o reprezentaci a extraligových klubech. Velice důležitý je rozvoj regionů a zaměření se i na ty nejmenší kluby a pomoc při jejich rozvoji. U některých klubů dokonce převažuje pocit, že se k nim funkcionáři svazu chovají primárně z pozice moci a ne partnerů. Jak tuto problematiku vnímáte Vy a jak ji chcete řešit?
Jednou z mých priorit je podpora malých klubů. A vždy nemusí jít nutně o podporu finanční. Mnohdy bude jen stačit, když s nimi začneme komunikovat, zajímat se o jejich názory, aplikovat do rozhodování exekutivy poznatky z jejich dennodenní praxe. Vedení svazu a sekretariát jsou vlastně servisní organizací hnutí, musí se tak tedy chovat. Svaz, jako spolek, je společenství klubů, všichni máme stejná práva. Nemůžeme to tedy stavět do nějaké pozice podřízeného a nadřízeného. Určité konkrétní představy už v hlavě mám, chci si však nejprve důkladně zmapovat situaci, společně se zástupci klubů popsat jednotlivé potřeby a teprve pak navrhovat nějaká opatření.
Z hnutí vychází také názory typu: Opakovaně se v rámci postů jednotlivých komisí a Exekutivy točí stejní lidé, kteří primárně prosazují potřeby svého klubu. Jak se k tomuto názoru stavíte Vy, a co uděláte proto, aby tomu tak nebylo?
K tomu mám zásadní výhradu. Já sám, když jsem byl podruhé zvolen předsedou ALKH a bylo jasné, že to začíná fungovat, rozhodl jsem se skončit v klubu. V určitých pozicích je totiž hrozně důležitá nezávislost. Proto jsem měl vždy výhrady k tomu, aby v klíčových pozicích seděli lidé, kteří současně působí na významném postu na klubové úrovni. Především v oblasti vrcholového sportu. Na druhou stranu, naše členská základna je malá a počet odborníků omezen. Občas se nám asi ta nezávislost nastavit nepodaří. Ale vhodným nastavením kompetencí, a především kontrolních mechanismů můžeme choutky prosazovat osobní zájmy nebo zájmy vlastního klubu výrazně eliminovat. A jak už bylo řečeno, základ je v nastavení nové organizační struktury celého svazu.
S tím souvisí i další úvaha z hnutí, zda by nebylo přínosnější zredukovat počet členů Exekutivy, kteří by svaz následně řídili více na strategické a méně na provozní úrovni. Odborná témata by řešily jednotlivé komise a z výstupů, které by z komisí vzešly by o konečné podobě rozhodovali členové Exekutivy, kteří by vzešli z řad odborníků na marketing, PR a finance.
Teď jste to popsala zcela přesně. Ano, toto je cesta. Počet členů statutárního orgánu bych do budoucna určitě snížil, model devíti členného sboru je podle mě nepraktický. Přimlouval bych se alespoň za 1+6. Předpokládám ale, že svazová konference se bude držet modelu 1+8. Jsem tedy připraven pracovat i v tomto modelu. Důležité spíše je, aby se umožnilo volit členy exekutivy v režimu “všichni bez portfeje”. Přesně tak, jak nám určují stanovy.
Možná by tak zaniklo i další diskutované téma v hnutí: Má mít každý člen Exekutivy odpovědnost pouze za svůj post (komisi)? Lépe řečeno, budeme si i nadále poměřovat ega a hrát každý pouze na „svém písečku“ anebo se naučíme spolupracovat mezi jednotlivými Exekutivci, komisemi a půjdeme tak příkladem krajům, klubům, hráčkám a hráčům?
To jsem už zmínil, v žádném případě. Post člena exekutivy a post předsedy nebo člena komise je jednoznačně neslučitelný. Exekutiva ať vládne, odborné komise ať navrhují a připomínkují. Exekutiva musí být manažerský orgán, který se bude opírat o odborná stanoviska zaměstnanců svazu a komisí. Dosud to nefungovalo, protože v systému řízení svazu neexistovala funkční manažerská struktura.
Velkou kapitolou jsou média: Jak docílíte toho, aby se o házené více psalo v celostátních denících, byla v televizních přenosech, nebo se široké veřejnosti házenkářská komunita a sport samotný představoval v podobě dokumentů z různých dlouholetých tradičních akcí (mládežnické turnaje v propojení s reprezentacemi atd. atd..)
Vizuální propagace je mocný prostředek, který využíváme jen velmi málo a především neefektivně. Nedávno jsem jednal na téma nových platforem digitální komunikace s jednou švýcarskou společností, která plánuje investice do rozsáhlého digitálního mediálního domu v České republice. Pokud dojde k dohodě, mohla by se nám otevřít opravdu zajímavá příležitost. A znamenalo by to prostor nejen pro vrcholovou házenou, ale pro prezentaci veškerých aktivit napříč naší komunitou.
S rozšířením členské základny bezesporu souvisí i náborová činnost jednotlivých klubů. Bohužel však narážíme na fakt, že dodnes jsou kluby, které ještě nepochopily, že pokud se o nich nepíše a nejsou vidět fotografie z práce s mládeží, vlastně jakoby, pro své okolí neexistovaly. Těžko si dokážeme představit, že v dnešní době internetu a sociálních sítí rodiče obcházejí sportovní kroužky, aby se následně rozhodli, kam a na jaký sport své dítě dají. Přemýšlel/la jste i nad tím, jak s tímto problémem pomoci a motivací donutit jednotlivé kluby k tomu, aby přešly na moderní styl své propagace? Vždyť ani sponzoři nepřijdou, když se nebudou moci pomocí webů a sociálních sítí prezentovat..
Dnes si musí každý poradit sám. Svaz je zcela pasivní. Chybí plošná propagace házené. Na toto téma se intenzivně bavíme při našich předvolebních besedách v krajích. Myslím, že máme propagační nástroje, jak na házenou upozornit. Pojďme začít třeba jen prezentací jednotného vizuálu, aplikujme ho směrem do činnosti hnutí, vytvořme šablony pro naše kluby. Zapojme svazové partnery do různých soutěží, využívejme projektů třetích subjektů, při kterých můžeme házenou vhodně propagovat. Sociální sítě je jistě důležitý segment pro potřebnou cílovou skupinu, s tímto nástrojem se však také musí umět efektivně pracovat. I z těchto důvodů chci zřídit v rámci sekretariátu úsek marketingu a komunikace.
Zdroj: HNB
