Matěj Klíma, nejmladší člen kádru: Nic velkého se ode mě nečeká, ale měl bych umět prodat to, co umím
6. místo z Mistrovství Evropy je zapsáno v házenkářském archivu jako jeden z největších úspěchů novodobé české házené. Před reprezentací ale stojí cíl nový a možná ještě náročnější. Pod tíhou určitého očekávání dokázat na letošním mistrovství, že se dá podobný výsledek zopakovat. Dopomoci k tomu má na první pohled hratelná základní skupina i velmi blízké hranice České republiky k místu konání akce, tedy Vídni. V hlavním městě Rakouska nastoupí dnes česká reprezentace proti výběru domácího celku s cílem vydobýt si první dva nesmírně důležité body do tabulky. V sestavě nechybí dlouholeté zkušené stálice, stejně tak v ní ale nalezneme řadu nových tváří, ať už se jedná o pivota Jana Mojžíše, kvalitního obranáře Dominika Soláka či o nejmladšího člena kádru – Matěje Klímu.
Dvacetiletá levá spojka pražské Dukly rozhodně není k přehlédnutí. S jednadevadesáti přesnými zásahy kraluje spolu se zuberským Řezníčkem tabulce střelců mužské Extraligy, ve které navíc jeho klubu patří bronzová pozice. Už před dvěma roky ještě jako dorostenec nastupoval za extraligové Zubří v roli stěžejního hráče. Mladý střelec v létě 2018 vyměnil dres Zubří za dres Dukly Praha a dnes je jednou z největších zbraní klubu, jenž má letos právo pomýšlet na nejvyšší příčky.
Doposud stihl Matěj v reprezentačním dresu odehrát 6 utkání, ve kterých se trefil sedmkrát. Byť se jedná o jeho první velkou akci s mužským národním výběrem, zkušeností s dresem se lvem na hrudi má požehnaně. V roce 2018 byl jednou z hlavních postav vítězství Čechů na Mistrovství Evropy „B“ juniorů v Černé Hoře, kde ve finále porazili čeští reprezentanti shodou náhod právě Rakousko. Nyní má před sebou prozatímní vrchol své házenkářské kariéry, kterým je mistrovství Evropy 2020!
Matěji, pro začátek, jaké převládaly pocity poté, co si se dozvěděl, že v sedmnáctičlenné nominaci se pro tebe našlo místo?
Je to pro mě určitě velká čest, že mohu v mém ještě velmi mladém věku reprezentovat svoji zem a samozřejmě jsem měl velkou radost, že tu s klukama můžu být. Beru to nyní jako velkou školu.
Jak se ty sám osobně těšíš na ty utkání, která vás nyní čekají minimálně v základní skupině?
Opravdu hodně se těším, myslím si, že v naší skupině máme velkou šanci uspět. Pečlivě jsme se připravovali a uvidíme, jestli se odrazí na hřišti. Dnes nás čekají Rakušané, první zápas bývá velmi důležitý, vstup do turnaje vždy chcete mít co nejlepší. Nyní jsme tedy v takovém příjemném napětí a už se opravdu těším.
Měnily se tvé emoce a pocity s tím, jak se EURO blížilo?
Ze začátku jsem byl určitě nervózní, tedy když jsem se dozvěděl, že jsem v té širší nominaci, poté to trochu opadlo. Znovu ale nervozita stoupla ve chvíli, kdy bylo jasné, že pojedu sem do Vídně, ale to na hřišti musí jít stranou. Vystrašený z toho ale nejsem, převládají teď pozitivní, jenom pozitivní pocity.
Dokážeš odhadnout svoji roli na turnaji? Popřípadě pociťuješ, že se od tebe něco očekává?
Myslím si, že trenéři dobře znají moje silné stránky, chtějí po mně, abych se držel své hry, kterou umím, zbytečně si to nekomplikovat. Určitě se ode mě nečekají žádné velké věci, ale sám vím, že bych měl umět prodat na hřišti to, co umím.
Stihl už si seznámit s celým týmem, zapadnout do party, zažít si všechny herní kombinace…?
Jo, to určitě. S reprezentačním áčkem jezdím na srazy už rok a něco, některé kluky znám z dorostu nebo jsme se někdy na hřišti potkali, takže bych řekl, že zvládám takových 90% toho, co se od hráčů reprezentace chce.
Prozradil bys nám, co obnáší být nejmladším členem kádru, jaké jsou tvoje povinnosti?
Možná tady působím skoro dětsky (smích). Spadají do toho nějaké funkce, ale kluci, kteří nejsou zase o tolik starší, než já my s tím pomáhají, takže není všechno jenom na mě. Já konkrétně mám na starost rádio a občas rozlišováky, sem tam také pomůžu něco odnést. To je ale normální, podobné úkoly mají mladí kluci všude.
Kdy přibližně sis během svého růstu a kariéry řekl, že by se svoji hrou mohl dostat až do reprezentace, navíc na vrcholovou akci jako mistrovství Evropy. Doufal si v to vůbec?
Každý hráč nad tím přemýšlí už v raném věku, dejme tomu osm, devět let, kdy si říká „Jo, s těmahle borcema bych si chtěl zahrát, budu v repre,“ ale to jsou takové ty dětské sny. Pak se zrodil můj přestup do dorostu Zubří, kde jsem od sebe neměl žádná vysoká očekávání, byl jsem realista, věděl jsem, že do reprezentace vede dlouhá cesta. Postupně jsem se dostal do reprezentace juniorské, její součástí byly specializované tréninky s Honzou Filipem, kde, myslím si, jsem se hodně naučil, co se týče hry, která se praktikovala i v reprezentaci mužů. Časem jsem dostal první pozvánku, druhou pozvánku, byť to bylo na začátku spíše na výpomoc, ale svoji šanci jsem dostal. Řekl bych, že právě po absolvování těchto kempů jsem začal doufat a trochu si věřit, že bych se s klukama v nároďáku mohl vídat.
Za sebou už jednou EURO máš, s juniorskou reprezentací jste v roce 2018 vítězně absolvovali juniorské mistrovství Evropy „B“, ve kterém jste se shodou náhod hned dvakrát, z toho jednou ve finále, utkali s Rakouskem. Bereš tuto zkušenost jako možnou výhodu, v čem například?
Člověk si na těchto akcích navykne na ten hrací systém den zápas – den volno, což není vždycky úplně jednoduchý režim a je dobré mít ho trochu vžitý. Tam jsme měli těch zápasů ale více, uvidíme, jak budu vypadat tady. Navyknete si taky na atmosféru turnaje, na emoce, naučíte se plnit to, co se od vás v určitých momentech požaduje a hlavně pochopíte, že musíte hrát neustále koncentrovaně a v plném nasazení. Stoprocentně jsem radši, že mám podobou akci před mužským EUREM za sebou.
Začínáte s Rakouskem, tedy domácím týmem šampionátu. Co od zápasu očekáváš?
Rakušané budou určitě velmi nepříjemní, jsou na domácí půdě, budou se chtít ukázat před vlastními fanoušky v co nejlepším světle, navíc ještě v prvním zápase celého turnaje. Na druhou stranu, Vídeň je od Česka kousek a věřím, že do haly zavítá i početná skupina českých fanoušků. Nic jiného než výhru nechceme a věřím v ní.
Přijede tebe osobně někdo podpořit?
Jelikož moje nominace nebyla úplně jistá, tak moje rodina a přátelé určitě jak mě, tak celý tým podpoří za obrazovkou televize. Jeden kamarád mi psal, že určitě přijede, s partou objíždí každý reprezentační zápas, takže ti tady určitě budou.
Zdroj, Foto: HNB/Michal Krásný
ČLÁNKY ROČNÍKU 2019/2020 SPONZORUJÍ
